Dechová hudba

Jako v každé dědině, také u nás, v Novém Hrozenkově, se za krásných večerů scházeli mladí, ale i staří, aby se pobavili. Tenkrát se do práce nechodilo, každý měl práci doma, při hospodářství. Večery bývaly dlouhé, kulturních domů nebylo, jenom začouzená židovská hospoda a tam mladí nemohli. Mladí lidé se scházeli obyčejně na zahradách, kde zpívali, vyprávěli si, ale také tancovali. Když jeden ogar přebral druhému tanečnici, hned se pustili do sebe a mlátili se hlava-nehlava.

Rakošovi měli pálenici, kde se pálila slivovice, ale také i borovička. Staří chlapi chodili ochutnávat „halúzkovú slivovicu“. Mládež se bavila kolem pálenice, sice nepila, když tak jenom trochu, ale chtěla tancovat. Bez muzikantů to však nešlo.

Jednoho krásného večera svítil pěkně měsíček, světla bylo jako ve dne. Z pálenice bylo slyšet, že staří hospodáři jsou u ž veselí a v náladě si prozpěvují. Mladých ogarů z celé dědiny tam bylo hodně. Také ogaři Rakošovi byli veselí, uměli hrát i zpívat, protože měli v sobě kus muzikantské maturity. Dali hlavy dohromady a řekli si: „Co kdybychom založili hudební krúžek, to by bylo neco pro dědinu!“

Zájemců bylo hned dost. Potřebovali však učitele, protože žádný noty neuměl. Někteří hráli na trubku, ale s nevalným úspěchem. Ve škole za kostelem učil František Pšenička. Byl nejen nadučitelem, ale také muzikantem tělem i duší. Jednou ho pozvali k Rakošům a prosili ho, aby je naučil muzikantské abecedě.

Pšenička míval dluhy, ale byl rád, že se bude mít s kým bavit. Viděl u ogarů velký elán a řekl si, že z nich mohou být dobří muzikanti.

Jednou v neděli je pozval do školy za kostelem, kde byla dvoutřídka. Ogaři přišli, byli samozřejmě nedočkaví, měli dokonce i vlastní nástroje, které opatrovali jako oko v hlavě. Co to však pomohlo, když některé byly děravé, zaletované, všechny možné tóny na to jste vybrali, jenom ty prvé ne. Pšenička všechny nástroje prohlédl a zhodnotil. Na některých se dalo jak-tak hrát, ale ostatní nestály za nic. Josef Jochec Kyputa pravil: „Naši mně slíbili, že mně dají peníze na tu křídlovku“. Tak byla křídlovka zajištěná. Pšenička měl také svoji křídlovku v pořádku, ale horší to bylo s ostatními instrumenty.

Starý Kyputa tu křídlovku Josefovi koupil. To bylo ale řečí po celém Hrozenkově, celé Horňansko se prý na ni chodilo dívat. Leskla se, jako by byla celá ze zlata. Kyputovi nedovolili nikomu se na ni podívat, nedej bože na ni zahrát. Josef ji opatroval, jako by to byl živý tvor.

Ogaři byli celkem z lepších rodin. Rodiče se snažili tomu synovi nějaký ten hudební nástroj koupit. Když už byly instrumenty koupené, tak se zase ogaři vytahovali jeden na druhého. Dohadovali se, který z nich má lepší trubku či klarinet.

Drobné nástroje se daly celkem snadno zaplatit, ale horší to bylo s basou. Basa byla drahá a peněz bylo málo. Bez basy není přece muzika. Všichni se radili, jak by to jen udělali, ale na žádný způsob, jak získat peníze, nepřišli. Konečně Příhoda z Kaní navrhl, že by se mohlo na tu basu vybrat v kostele. Tak hned všichni souhlasili a řekli si, že půjdou za panem farářem Františkem Procházkou. Chtěli po něm, aby vyhlásil v neděli na kazatelnici, že se bude v kostele vybírat na novou basu. Někteří farníci byli při tom rozhovoru a hned souhlasili, ale našli se i takoví lidé, kteří říkali: na co muziga je? Muziganti jsou stejně všeci ochlastové, škoda peněz.“

Pan nadučitel Pšenička a radní Chromovský, kteří byli také muzikanti, přesvědčili pana faráře, že o poutích a na všechny svátky budou muzikanti hrát v kostele zadarmo.

Příští neděli se skutečně sbírka konala a vybralo se tolik peněz, že se mohla basa hned koupit. Basu také při první příležitosti koupil. Basa byla přidělena Patrohovi z kaní, který ji opatroval a také na ni hrál. Začalo se jí říkat „kostelní basa“.

Konečně byly koupeny všechny nástroje a mohla být sestavena venkovská kapela.

  • Josef Jochec Kyputa foukal druhou křídlovku
  • Pšenička foukal první křídlovku
  • Cyril Vašek první klarinet
  • Tonda Mynář druhý klarinet,
  • Chromovský ES klarinet
  • Orság Josef Kubiska foukal 2. trumpetu
  • Jochec františek Rakoš foukal první trumpetu,
  • Valíček – kostelník foukal trombón
  • Orság Jakub Holčík foukal baskřídlovku,
  • Koňařík Patroha z kaní foukal bas,
  • Smoček Pavel měl na starosti malý buben,
  • Kneblík z Bařin měl činely.

Původní sestava kapely z roku 1912

V létě roku 1914 byla vyhlášena mobilizace a muzikanti odešli do války. Někteří členové se dostali do vojenských muzik - Cyril Vašek k muzice do Vídně, Jakub Orság-Holčík zase do Itálie. Ten se ocitnul v zajetí i se svou basovkou a údajně tam sestavil malou dechovku, která hrála českou muziku. 

Po I. světové válce se Hudební kroužek obnovil a kapelníkem se stal učitel Josef Dušátko. Na fotografii z roku 1921 je zachyceno 22 hudebníků ve valašských krojích. Kromě dechových nástrojů jsou zde také dva cimbály, za jedním sedí Josef Ország Vranecký ml., za druhým pacholek od Vraneckých.

Fotografie kapely z roku 1921

Ve dvacátých letech byl o hraní v kapele takový zájem, že vznikla Orelská dechová kapela v čele s Františkem Jochcem-Rakošem. Hrávalo se na nejrůznějších domácích akcích (plesy, svatby, svátky), na hasičských výletech. Roku 1928 hráli Hrozenkovští v Brně na Výstavě soudobé kultury. V této kapele začínal jako 16-tiletý František Kazmíř, zvaný „Dušátko“, který v dechovce působil asi do 90-ti let svého života.

Roku 1930 se stal kapelníkem klarinetista a zároveň varhaník ve zdejším kostele, Cyril Vašek. Ve funkci ho v roce 1939 střídá Karel Borde, vojenský kapelník, který sem přichází po vyhlášení Slovenského štátu.

Později vznikl v Novém Hrozenkově dechový orchestr pod názvem Dechová hudba Sdruženého kulturního zařízení, jejímž kapelníkem byl v letech 1950-1955 karolinský sklář, Emil Dümler. Dechová hudba působila jako jeden celek i po rozdělení obce v roce 1949. Měla velmi dobrou úroveň a získala na soutěžích mnoho odborných ocenění, např. čestný diplom za 2. místo v okresní soutěži.

Snad nejvýznamějším kapelníkem byl Vladimír Orság-Maťa (*1928 - †2007). V dechové kapele hrál na křídlovku od svých 16-ti let. Na vojně působil u vojenské dechové hudby v Kroměříži. Obdržel dokonce nabídku zůstat u armádní dechové hudby. Do čela novohrozenkovské dechovky se dostal v roce 1955 a vedl ji celkem 52 let, až do své smrti, roku 2007. Vychoval několik generací hudebníků a byl velkým vzorem zvláště svým potomkům. Jedno období hrál společně se svým synem Josefem a šesti vnuky.

Na jeho místo v roce 2007 nastoupil jeho synovec, současný kapelník, Miroslav Vaclavík, který hraje baryton a je učitel dechových nástrojů v místní ZUŠ....

Od 50. let patřila dechová hudba pod patronát místního dřevařského závodu Bezkyd, v 90. letech se zřizovatelem stalo Jednotné kulturní zařízení obce v čele s Milošem Novákem. Nyní dechovka patří pod samotný úřad městyse. Oficiální název novohrozenkovské dechovky je Dechová hudba Javorník, který se téměř neužívá. Kmenových hráčů je asi 18, což je největší počet na Horním Vsacku.

Dechová hudba měla v posledních letech problém se zkušebním prostorem. Vystřídala jich několik. Původně hudebníkům jako zkušebna sloužila „Stará ledovňa“ za Lidovým domem, a to až do roku 1975, než prošel Lidový dům rekonstrukcí. Nějaký čas zkoušeli vedle Lidového domu také v domě u Kyzlingrů, u Kroutilů - v současném sídle Valašské galerie. Dlouhou dobu zkoušeli v budově informačního centra vedle Památníku Antonína Strnadela a nyní zkouší v budově knihovny vedle Jednoty.

Současná sestava

Poslední aktuality

nejnovější novinky z obce

11. 9. 2017 Oznámení MUDr. Lehnert Miloslav

MUDr. Miloslav Lehnert praktický lékař Nový Hrozenkov oznamuje občanům, že po dobu rekonstrukce ordinace mají volat na tel. číslo 607 090 173. 

Po Út St Čt So Ne
1 2 3 4 5
6 7 8 9 10 11 12
13 14 15 16 17 18 19
20 21 22 23 24 25 26
27 28 29 30

Dlouhodobé akce:

ZOBRAZIT DALŠÍ AKCE
V současnosti není vypsána žádná anketa, ale můžete se podívat na
výsledky anket minulých.